Mladí odcházejí za studiem, prací i osobními zkušenostmi do velkých měst nebo do zahraničí, a regiony tak přicházejí o pracovní sílu i budoucí generace. Zatímco Praha jen v roce 2024 získala díky migraci téměř 13 tisíc nových obyvatel, většina menších měst zejména v pohraničí tím trpí. Velká část mladých se totiž stěhuje do metropolitních center, ve kterých pak zůstávají. Globálně sice nepatříme mezi země, které by silně zasahoval přeshraniční „odliv mozků“, mobilita mladých je však vysoká: jen v roce 2024 vyjelo v rámci programu Erasmus+ do zahraničí 38,8 tisíce Čechů, kteří zde sbírali zkušenosti, učili se novým jazykům a samostatnosti. Zároveň ale platí, že 64 % zahraničních studentů v Česku při studiu pracuje a téměř polovina těch, kteří po studiu zůstávají, tu nachází zaměstnání.
Porodnost v Česku klesá, populace stárne a mladí se stěhují ze svých rodišť do velkých měst za studiem a pracovními příležitostmi. Pracovní síla regionů tak slábne a (nejen) menší města bojují o každého člověka, kterého se jim podaří udržet. „Pro řadu obcí je to zásadní problém. Nedochází zatím k vážnému poklesu počtu obyvatel, ale v souvislosti s odlivem mladých předpokládáme, že počet narozených dětí v těchto sídlech poklesne o 40-60 %. To by mohlo v horizontu několika generací znamenat jejich zánik,“ vysvětluje Alexandra Kocková ze Svazu měst a obcí České republiky.
Destinace: Česko
Přeshraniční vycestování a sbírání zkušeností je pro mladé Čechy důležitým procesem k osobnímu i pracovnímu růstu. Jen v roce 2024 vyjelo v rámci programu Erasmus+ na zahraniční stáž celkem 38,8 tisíc Čechů (studenti, učitelé, další pracovníci), což je v hrubém počtu desátý nejvyšší počet vyjíždějících studentů a i při přepočtu na celkovou populaci se z celkového počtu 33 zapojených zemí dostáváme na 14. příčku. Podle průzkumu Domu zahraniční spolupráce je hlavním motorem Čechů pro první výjezd do zahraničí v rámci Erasmu+ touha poznat cizí zemi a snaha zlepšovat se v cizím jazyce. Mezi pěti nejčastějšími důvody najdeme nicméně kromě nových zážitků i snahu o osobní rozvoj a větší samostatnost.
Česko je zároveň i jedenáctou nejoblíbenější destinací pro návštěvníky z ostatních zemí zapojených do programu Erasmus+. Zahraniční studenty k nám podle Martiny Nevolné z Domu zahraniční spolupráce láká hned několik aspektů. „Důvody volby destinace se často skládají ze dvou rovin: jednak je to nabídka partnerské instituce a konkrétních předmětů, zároveň fungují dlouhodobé faktory přitažlivosti země. A to především výhodná geografická poloha Česka uprostřed Evropy, bezpečnost, finanční dostupnost a vysoká kvalita studijních programů. V našem šetření mezi zahraničními studenty 9 z 10 zahraničních studentů hodnotí svůj studijní program v Česku jako kvalitní a 85 % by si Česko jako studijní destinaci vybralo znovu,“ tvrdí Nevolná.
Když se zaměříme přímo na studenty, nejoblíbenější destinací se Česko mezi lety 2015–2023 stalo zejména pro Španěly a Francouze, zatímco Češi podle Domu zahraniční spolupráce mířili zejména do Německa a Španělska.
64 % zahraničních studentů v Česku při studiu pracuje, vrací se za prací i turistikou
Podle Martiny Nevolné se navíc zahraniční studenti v Česku často zdržují i nad rámec studijních pobytů. „Návraty i delší setrvání v Česku vidíme poměrně často; u části studentů a
absolventů je to logický důsledek toho, že si tu během pobytu vytvoří vazby a získají první pracovní zkušenosti. Podle našich zjištění 64 % zahraničních studujících při studiu pracuje. Výhodou Česka je také možnost pracovat na částečný úvazek už během studia. Status studenta znamená, že ani zahraniční studující nepotřebují pracovní povolení. U absolventů pak vidíme i návaznost na trh práce: 45 % absolventů, kteří po studiu v Česku zůstávají, uvádí jako důvod právě zaměstnání. To je důležité i pro regiony,“ vysvětluje vedoucí komunikace Domu zahraniční spolupráce a dodává: „Když se studující během pobytu zapojí do života v místě, roste šance, že se sem vrátí. Ať už pracovně, na navazující studium, nebo třeba jako turisté.“
Brain drain: V porovnání se zbytkem světa Česko „odliv mozků“ netrápí, v kontextu Evropy stojíme na hranici mezi východem a západem
Mobilita sama o sobě není problém – problém nastává, když se z ní stane jednosměrný odchod. Se studijními a pracovními pobyty v zahraničí se totiž pojí i fenomén zvaný brain drain, do češtiny běžně překládaný jako „odliv mozků“. Z celosvětového měřítka Česko postihuje dle dat organizace The Global Economy relativně málo. Na škále 0–10, kdy platí, že čím vyšší výsledek, tím je brain drain závažnější problém, se dlouhodobě nacházíme kolem hodnoty 3, což je 33. nejnižší výsledek ze 175 zkoumaných zemí světa.
Právě ve světovém měřítku ale spočívá problém. Při pohledu na mapu Evropy je zřejmá hranice mezi západními státy, které se vyjma Portugalska pyšní hodnotami kolem 2 bodů, zatímco na východ od nás hodnoty rostou a lidé emigrují. Česko je tak pomyslným předělem mezi západní a východní Evropou. Mezi státy, které odliv mozků postihuje nejméně, se vedle Austrálie s hodnotou 0,3 řadí severské země Evropy, Kanada či Švýcarsko. Nejhůře si naopak vedou země na východě Afriky, Střední Ameriky nebo válkou sužovaná území Palestiny a Ukrajiny, kde Index po začátku války skokově vzrostl z 5,9 na 8,9. Plných deset bodů pak získala dvousettisícová Samoa v Polynésii.
V Praze ročně přibude na 13 tisíc obyvatel. Druhá Plzeň dosahuje čtvrtinových hodnot
Pro sledování mobility obyvatelstva však nemusíme chodit za hranice České republiky. V rámci migračního salda odliv obyvatel můžeme sledovat i mezi jednotlivými regiony. Na první příčce je nepřekvapivě, podobně jako u ostatních metropolí, Praha, kde v roce 2024 přibylo na 12,8 tisíce obyvatel. Velké metropolitní aglomerace lákají nové obyvatele díky pracovním příležitostem, vzdělání a službám, a stávají se tak hlavními destinacemi migrace ve většině vyspělých zemí.
Zajímavostí je, že se druhé největší město – Brno – nachází až na třetím místě za Plzní. Za povšimnutí stojí i rozdíl, který v migračním saldu oproti Praze mají. I kdybychom příbytek obou měst sečetli, stále by se nejednalo ani o polovinu nárůstu populace, kterým se pyšní Praha. A to nezapočítáváme okresy Praha–východ a Praha–západ, které spadají do Středočeského kraje.
Aby toho nebylo málo, ve srovnání s roky 2022 a 2023 jsou výsledky Prahy za rok 2024 násobně nižší. Zejména propuknutím války na Ukrajině se obyvatelstvo hlavního města v roce 2022 rozšířilo o bezmála 82 tisíc lidí.
Pohraničí odliv obyvatel sužuje, výjimkou jsou okresy kolem krajských měst. Až na Ostravu
Zatímco 47 českých okresů zaznamenalo nárůst obyvatelstva, často tomu tak bylo na úkor 30 regionů, které o obyvatele v loňském roce přišly. Ačkoliv je potřeba vést v patrnosti, že je stěhování jen jedním z faktorů změny počtu obyvatelstva vedle úmrtí a narození, největší propad populace zaznamenala v roce 2024 Karviná, kde se počet obyvatel dle dat Českého statistického úřadu snížil o 982 obyvatel. „Velká část obcí se to snaží řešit např. nabídkou obecních pozemků za nižší než tržní ceny nebo snahou o výstavbu dostupného bydlení či podporou vyšší mobility tak, aby z těchto sídel byla dostupná kvalitní pracovní místa. Obce se také velmi snaží spolupracovat s potenciálními investory, kteří taková pracovní místa vytváří, například nabídkou průmyslových zón, revitalizací brownfieldů a podobně,“ nastiňuje pozici měst Alexandra Kocková ze Svazu měst a obcí ČR.
Úbytek pocítily i Tachov, Přerov a Břeclav. Obecně lze říct, že zatímco se vnitrozemí těší růstu nebo stabilizaci obyvatelstva, pohraničí napříč celou republikou, vyjma okresů obklopujících krajská města, trpí odlivem obyvatel. I zde bychom však nalezli výjimku v podobě Ostravy, kde obyvatelstva ubylo stejně jako ve většině Moravskoslezského kraje.
Ostrava sází na dostupné bydlení a zapojení mladých do rozvoje města
Podle primátora Ostravy Jana Dohnala město s úbytkem obyvatel aktivně pracuje a snaží se obyvatele udržet a lákat nové: „Ostrava se v posledních letech díky svému rozvoji a projektům, které realizuje nebo ještě má v plánu realizovat, stává čím dál více atraktivní, což věříme, že bude i nadále pokračovat. Ostrava láká zahraniční investory, kteří zde tvoří a budou tvořit nové pracovní příležitosti, stejně tak, jako například nové projekty (Koncertní sál, Nové Bazaly a mnohé další) budou v kombinaci s nabídkou volnočasových aktivit, pracovních příležitostí a bydlení, lákat nové obyvatele. Právě tématu bydlení, které je důležitým aspektem pro možný příchod nových obyvatel, se věnuje nově vznikající Koncepce politiky bydlení. Pro město tedy tento meziroční pokles obyvatel není překvapením a bude i tak nadále pokračovat ve strategických aktivitách a projektech, jejichž dlouhodobý cíl je zvrácení negativního trendu odchodu obyvatel,“ vysvětluje primátor Dohnal a doplňuje, že důležitou součástí těchto aktivit je i práce s mládeží ve městě: „Ostrava se snaží zapojovat mladé do svého rozvoje, ptá se na jejich názor a ukazuje jim, že se mohou podílet, a tím pádem poté zvyšuje jejich zájem o město i touhu v něm zůstat též po studiích, anebo se do Ostravy po studiích vrátit.“
S udržením obyvatelstva pomáhají i specifické programy podpory, jako je například Corrency. „Umožňujeme obcím zacílit peněžní prostředky přesně tam, kde to nejvíce potřebují,“ vysvětluje výkonný ředitel Corrency Filip Novák a dodává, že se nejčastěji jedná o podporu volnočasových aktivit dětí a lokální ekonomiky, kdy se do projektu mohou zapojit pouze obyvatelé s trvalým pobytem na území daného města. „Tato podmínka zároveň motivuje lidi, kteří ve městě skutečně žijí, aby si zde přihlásili trvalé bydliště. Obec tak nejen podpoří místní podnikatele a rodiny s dětmi, ale získá i nové obyvatele z řad těch, kteří už městskou infrastrukturu běžně využívají.“ Podporu tohoto typu využívá například městský obvod Ostrava-Jih, kde mohou občané čerpat příspěvek ve výši až 1 500 Kč na volnočasové aktivity dětí po celé Ostravě.
Mimo Prahu se nejvíc uchazečů o práci nachází na severu a východě České republiky
Odliv obyvatelstva má samozřejmě negativní dopad i na ekonomiku jednotlivých regionů. Zatímco v regionech, ze kterých mladí lidé odchází, rostou neobsazená pracovní místa, v regionech s vyšším migračním saldem roste počet uchazečů o práci a v důsledku i nezaměstnanost. V Praze bylo v roce 2024 celkem 8 586 mladých uchazečů o práci do 34 let, a právě Praze také patří čtvrtá nejvyšší nezaměstnanost mladých mezi kraji s hodnotou 4,3 %. Ta nejvyšší zůstává Moravskoslezskému kraji, kde dosahuje 5,9 % mezi lidmi ve věku 15–29 let. Zatímco však Praha v celkovém pilíři Ekonomika loňského Indexu prosperity regionů stanula i díky zájmu mladých o práci v hlavním městě na prvním místě, Moravskoslezský kraj je až dvanáctý.
Rodáky láká k návratu láska k přírodě i nižší ceny bydlení
Existují samozřejmě i regiony, kterým se daří mladé lidi udržet, ba co víc, nalákat zpátky. Jedním z takových je například Broumovsko, jak potvrzuje i Pavla Jenková, koordinátorka programu Broumov 2028+. „Mám pocit, že se naše počty každý rok navyšují a je nás tu čím dál více – nejen rodáků a rodaček – ale i úplně nových příchozích. Život je tu pro mě mnohem propojenější a vztahy kvalitnější než ve větším městě,“ vysvětluje Jenková a dodává, že jednou z motivací byla i příroda, která jí ve velkém městě chyběla. „Myslím, že mě to sem vnitřně volalo – touha po bližším kontaktu s přírodou a lidmi. Praha pro nás začala být neobyvatelná vzhledem k tomu, jak se zdražoval nájem a život v ní.“
Pavla Jenková se do Broumova vrátila po několika letech práce v Nadaci Via a říká, že je její práce pro Broumovsko v mnoha ohledech podobná jako v celostátní nadaci. „Gró mé práce tkví v propojování lidí a komunit, jejich podpora a péče o ně. V nadaci jsem to dělala více koncepčně a podporovala ty ‚v terénu‘. Na Broumovsku jsem jedna z těch, které nadace podporuje,“ doplňuje Jenková.
DiploMATKY sdružují aktivní ženy na Kutnohorsku
O podporu místních se zase například v Kutné Hoře snaží i Bára Vičarová, která se sem vrátila po studiu a práci v Praze. „Zpět do Kutné Hory mě dovedl rodinný život – bylo nereálné v Praze získat kvalitní bydlení a s narozením syna jsem pro sebe i děti chtěla spíše prostředí, kde máme blízko přírodu, kde se lidé znají jménem a kde můžeme komunitu nejen využívat, ale i aktivně spoluvytvářet,“ vysvětluje zakladatelka spolku DiploMATKY, který pro aktivní ženy z Kutnohorska pořádá řadu aktivit od vzdělávacích workshopů přes networking až po setkávání s dětmi (i bez nich).
„Od začátku celý spolek vzniká dost punkově a odspodu,“ vzpomíná na počátky DiploMATEK Vičarová, která hned od svého návratu do rodného města vnímala velký rozdíl v nabídce vyžití ve volném čase oproti Praze. „Postupně jsem zjistila, že nejsem jediná, a tak jsme se s dalšími ženami pustily do budování vlastní komunity a aktivit – zkoušíme různé cesty, postupně se k nám přidává víc a víc akčních žen a od začátku také platí, že nové nápady vznikají organicky od všech členek – a to je pro mě největší známka toho, že spolek opravdu autenticky žije.“ Zároveň ale dodává, že vnímá podporu i od samotného města, se kterým se postupně učí spolupracovat. To DiploMATKY oslovilo i s nabídkou zapojení do strategického plánu města. „Vnímám to jako signál, že máme možnost město spoluutvářet. Do budoucna bych byla ráda, kdyby spolupráce byla ještě systémovější,“ uzavírá Bára Vičarová.
